S hlubokým zármutkem oznamujeme,
že náš milovaný syn (vnuk) Jakub Matouš zemřel dne 29. ledna 2025 ve věku 34 let. Jakub mněl velké srdce, avšak nikdy se plně nevzpamatoval ze ztráty své sestry Zuzanky, která nás opustila ve svých 16 letech po statečném boji s leukemií. Jeho bolest byla příliš veliká, a i přes veškerou snahu se mu nepodařilo najít klid.
Jakub zanechává za sebou prázdnotu, kterou nelze ničím nahradit. Bude nám chybět.
Jeho vzpomínka v našich srdcích zůstane navždy. Prosíme všechny, kteří ho znali a měli rádi, aby si na něj vzpomněli s láskou a úctou.
Děkujeme
Zuzana Matoušová † 27.4. 2008
Jakub Matouš † 29.1. 2025
Rány osudu – ( s velkým zármutkem, pro své děti, napsal Jetty )
Jak se smířit s osudem
Dnes jsme zítra nebudem
Jak tenká je osudu nit
Snad časem bude líp
Moc mi chybí víš
ten pláč i ten smích
Osud rozdává i bere
Někdy kruté rány
Co se dlouhá léta hojí
I strach osudu se bojí
Jen malé střípky štěstí
Co rozjasní den
Těch je málo, jen
Skládám je celý život
To neslepíš
Jak dlouho, a proč, netušíš
Dřív nechápal jsem,
Jak změny ovlivní,
Život celý,
Chtěl bych ho prožít znovu
To by bylo skvělí
Ztracené chvíle, co se mění
Na vzpomínky co bolí
Na ty sedá prach
Obrazy mizí a šednou
Jak opar v mlze blednou
Chtěl bych je znovu mít
Chci je zpátky, prosím …
Stýská se mi,
Už tu nejsou …
Prosííím … !
V noci slyším jejich hlasy
Pláč i smích
v každém kroku cítím prázdno
všechno, co bylo, je pryč
jen vzpomínky, co bolí
v srdci zůstávají
Osud rozdává i bere
Někdy kruté rány
Co se dlouhá léta hojí
I strach osudu se bojí
Osude!!! Já nechci!!
brečím i když se to nesmí
Trápí mě, že už tu nejsou
Chci je zpátky, prosííím …
Stýská se mi,
Už tu nejsou …
Osude, Tak co mi povíš!!
Proč mlčíš!!!