Trampský club Gredo – 1930

 V letech 1930 se usadili první trampové na soutoku Souvraťáku (Boreckého potoka) a Labe a založili Osadu Gredo

Trampský club Gredo – THC Gredo (Trampský hokejový club Gredo.)

Na místě původní Osady Gredo i dnešní osady T.O. Gredo jsou vytesáni dva slovanští bůžkové. Tyto bůžky vytesal kameník pan Heftleiš, přezdívka „Hetla“ z Novoles (obec Nové Lesy). „Hetla“ s mým dědou Matoušem lámal v zimě pískovcové kostky na chodníky. Tyto informace nám potvrdil i pamětník, Slavomír “ Sláva“ Hubený, který zemřel v březnu 2015 v Pardubicích ve věku 98 let, na Gredo chodil v letech 1933 – 37, pak se odstěhoval do Pardubic. Z jeho vyprávění z roku 2014 víme, že bůžky na Gredu opravdu vytesal kameník Jaroslav „Hetla“ Hetfleiš z Nových lesů v roce 1934 a G s pádlem 1935. Pracoval v kamenolomu ve Dvoře Králové n/L. Vytesal také kotvu, která je už někde pod nánosem bahna, hlavu tygra v troskách mlýna na Souvraťáku, která zdobila domovenky T C Gredo a několik dalších obrazců i v lese nad Gredem. Na domovenku se písmeno G s pádlem dostalo, až v 60-tých letech, stejně jako bohyně Mokoša na vlajku, kterou kamarádi pokládali za boha moudrosti. Autorem vlajky let 60tých je J. Sedláček“Jóžin“ a J. Jarolímek“Kaštelán“.

Bohyně jménem Mokoša, nebo také Mokoš, plnila i funkci Matky země, ale byla také mocnou paní, která ovládala osudy lidí a které přízeň bylo radno si zachovat. Mokoša určuje osud, jak dlouho bude náš pozemský život trvat a jak se budou proplétat nitky našich osudů s jinými lidmi, byla nejen ochránkyní žen obecně, ale také patronkou čarodějnic a magie.  Druhá postava je stylizovanější – více připomíná ještě raně středověká vyobrazení. Ale určit ji přesně nelze. Někdo pokládá Mokoš za Volose a druhou postava za Matku Země Mokoš.

Veles je slovanským bohem skotu, bohatství a podsvětí, a bývá také spojován s magií, zpěvem, plodností a společenským řádem. Volos je nejspíše variantou jeho jména, ačkoliv podle některých hypotéz se jedná o svatého Blažeje, který se dostal do slovanského panteonu. S identifikací slovanského božstva nám pomohl Archeologicky ústav AV ČR, Praha. Ale je docela možné, že se jedná o pouhou fantazii naší i autorovu. Pravdu, už se nikdy nedovíme.

Trempské osady v 20 a 30 létech neměly šerifa, ale předsedu. Prvním předsedou, byl Jarda Hain, mezi osadníky patřil Oldřich Hain, Oldřich Rigr, sestry Rigrovy , Jaroslav Krank, Jaroslav Antoš a spousta dalších.  Světová hospodářská krize začala v roce 1929. Trvala až do roku 1932, kdy dosáhla svého vrcholu. 24. října 1929, datum kdy došlo ke krachu obchodu s akciemi a cennými listinami na Newyorské burze.  Roku 1934 se propad definitivně zastavil a nastal opětovný růst hospodářství. Byly to opravdu těžké časy a zasáhly prakticky všechny. Osadníci na Gredu v této době byli celoročně a ti co měli práci se starali o ty, co ji neměli. Přivydělávali si tak, že pořádali  na Tešnovské přehradě “ Benátské noci “ a taneční zábavy v Bílé Třemešné, nebo výpomocí u místních sedláků. Vyvrcholením byly politické rozepře, které zasáhly i osadníky, mezi kterými byli Nár. socialisté i komunisté, a tak někteří osadu opustili.

12. září 1938, Adolf Hitler na sjezdu NSDAP v Norimberku nevybíravě zaútočil proti Československu, podnítil sudetské Němce k vyvolání puče. Ještě téže noci došlo v pohraničí k útokům henleinovských bojůvek proti čs. policejním stanicím, celnicím a poštám, při nichž bylo zavražděno několik desítek úředníků a vojáků. Na tuto situaci odpověděla čs. vláda posláním vojska do pohraničí k potlačení puče. Dne 29. září však byla uzavřena Mnichovská dohoda mezi Německem, Itálií, Velkou Británií a Francií o odstoupení pohraničí nacistickému Německu.

Vyhnání Čechů ze Sudet se uskutečnilo po přijetí Mnichovské dohody. Vyhnány byly desetitisíce Čechů, českých Židů a německých antifašistů. Den 30.10 1938, datum kdy došlo k německému záboru pohraničí (Sudety –Sudetendeutschland) oblasti dnešního Česka, ve kterých do roku 1945 převažovalo německé osídlení. Československé ministerstvo vnitra v roce 1945 používání slova Sudety v úředním styku vyhláškou zakázalo. Avšak od 90-tých let bylo jako historicko-geografický pojem částečně rehabilitováno. Sudety je původně označení Krkonošsko-jesenické provincie Německé Říše. A tak i osadníci Trampského clubu Gredo, byli donuceni k odchodu z osady.

Kálovédvorsko (21 114 ha) čítalo 47 obcí s počtem 36 535 obyvatel, dle sčítání lidu v roce 1930, zabráno bylo 31 obcí a 13 081 obyvatel a 12 711 ha.

Za záborem není jen T.C. Gredo, ale i  První osada u Třebihoště Trampský club Zelená Žába a T.C. Netopýr všechny tři osady se spojují do T.C. GREDO. S předsedou Jardou Hainem se na podzim roku 1939 přesouvají po proudu Labe směrem k hrázi přímo na hranici Sudet, kde naproti  mlýnu “ Sejkorníku“ nacházejí nové vhodné místo, které nazvali Nové Gredo a místo předsedy byl zvolen šerif. Z nového claimu během následujícího roku vzniklo malé stanové městečko s volejbalovým hřištěm a kamennými terasami. Šerif Olda “Rančer“ Vítek chodil na Nové Gredo s kozou a pili kozí mléko, protože na osadě nebyla studánka a nejbližší pitná voda byla studna v Sejkorníku (Sudety) a tak pro vodu chodili do potůčku, který se vléval do Brusnického potoka (hranice Sudet). Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava (Protektorat Böhmen und Mähren) vydal 16. března 1939 Adolf Hitler v Praze. Výnos byl zveřejněn ve Sbírce zákonů pod č. 75/1939 Sb. Tímto výnosem byl vytvořen na okupovaném území Československa Protektorát Čechy a Morava. Výnos byl 16. března 1939 uveřejněn na prvních stranách všech českých novin.  A tímto bylo vše završeno.  13.8.1940 se na osadě oběsil Jarda Hain. Důvod proč to udělal byl záhadou, už tenkrát pouze putovaly domněnky o nástupu na nucené práce do Německa a zájem Gestapa. Od této události, se jezdilo na osadu čím dál tím méně. Po válce v roce 1945, už osada neožila jako před válkou.  Po roce 1951–7 tam chodili pravidelně, už jen Mirek „“Hlína“ Pavelka a Olda „“Rančer“ Vítek .  V roce 1958 se přestěhovali na rybník Dubina v Bílé Třemešné, kvůli silně znečištěné vodě přehrady. A to je asi vše z historie od roku 1930 do roku 1957 na Starém a Novém Gredu.

Z Fousových vzpomínek – Jak jsme se dozvěděli o Novém a Starém Gredu.

„Při jedné ze slezin Osady Desperádo, v knajpě u „Kaisrů“  kdy vymejšlelo se kam pojedem, si k nám přisedl Bohouš „Boula“ Voňka, kterého my znali od malička, a poudal, že taky trampoval na Novém Gredu, a tak jsme se dozvěděli o Starém a Novém Gredu, což nás překvapilo a rozpovídal se i o odboji za války.”

Boula, bydlel naproti nám přes silnici v Bílé Třemešné. Za druhé světové války, byl spojkou, mezi partyzánskými oddíly v Hajnici a Hořicích, neb vlastnil motocykl značky pérák 350. V květnu 1945 přepadli a zlikvidovali u Hořic v Podkrkonoší německou kolonu, která utíkala ke skupině maršála Schőrnera do Velichovek. Maršálu Schőrnerovi se říkalo Krvavý Ferdinand díky svému tvrdému přístupu ke svým vojákům. Neváhal postřílet část svého štábu, která nedůvěřovala vítězství německých vojsk ani ve chvíli kdy bylo zřejmé, že vítězství není možné. Poté, co ho Američané předali Sovětům u Salzburgu, byl převezen do SSSR, kde byl odsouzen k 25 letům vězení. Trest mu byl snížen na 12 let ,v roce 1955 byl propuštěn a převezen do NDR kde odmítl funkci generálního inspektora lidové armády. V roce 1958 emigroval do Západního Německa. Zde byl znovu uvězněn a obviněn z nezákonných poprav německých vojáků podezřelých z dezerce. Byl odsouzen ke čtyřem a půl roku, které strávil ve vězení. Propuštěn byl v roce 1963 a až do své smrti v roce 1973 žil v ústraní v Mnichově. Když zemřel, byl posledním německým polním maršálem.

Na starém Gredu se na pár let po válce usadili skauti, než je rozpustili. A  29.6.1960 založili trampskou osadu „Gredo“.Stanislav „Fous“ Matouš, Ervín „Budul“ Doubrava, Milan „Dyťák“ Voňka. Prvním šerifem byl Ervín “Budul“ Doubrava, druhým šerifem byl Josef „Jožin“ Sedláček a třetím a zatím posledním šerifem Stanislav „Fous“ Matouš. Zbytek si už můžete přečíst v našem cancáku. Tak to je asi vše co vím.  – Sepsal lP. 2015 za T.O. Gredo “Jetty“