T.O. Gredo

Osada Gredo byla založena na soutoku Tešnovské přehrady  (druhá a poslední přehrada na Labi) a Souvratského (Boreckého) potoka. Když skončila naše éra na kovbojské osadě „Desperádo“ neb trampink   nám učaroval, rozhodli jsme se, že založíme osadu novou trampskou.

29.6.1960 založily tři kamarádi v šenku u Šmídů, trampskou osadu „Gredo“ 

Název byl převzat z bývalé sportovní osady založenou r. 1930 partou ze Dvora Králové n/l.

Na domovenky vzato bylo G s pádlem vytesaným na zdejším skalisku a kde ještě dva bůžkové se nacházejí.

---

Motto : Dokud jsi mlád trampuješ, dokud trampuješ jsi mlád..  Fous

---

 

Cesty na osadu Gredo

Po rozloučení na kovbojské osadě „ Desperádo“ a založení nové trampské osady „GREDO“ jezdíme na „barče“(pramice) kterou jsme převezli a ukotvily v Sýkorníku a odkud jezdíme na naši osadu „GREDO“. Při těchto plavbách poznáváme okolí Labské přehrady, blízkých osad, vesniček a hlavně obce Nemojov kde známe již dříve zmíněnou paní hospodskou Červinkovou. Někdy jde se přes „Sýkorník“ po břehu Labe šourem což čítá i s přebroděním potoka „Souraťáku“ asi 7.5km.ale špacír to je parádní. Jindy se jede na Mostek vlakem a přes osadu Souraty, Liščí skály, (kde někdy se nocuje neb velký převis se tam nachází) na osadu Gredo, tato cesta od nádraží čítá cca. 7Km, ale cesta je to prímová. Na těchto vandrech poznáváme celé okolí , zdejší lidi, někteří nám fandí, jiní na nás koukají jak na vyvrhele což my přecházíme s úsměvem a myslíme si něco o prdeli. Když plavíme se na „barče“ zpáteční cesta mezi paďoury vede do hospůdky „u Červinků“, šourem je špacír zakončen u bodrého hospodského Vrány neb paďouři od piva nám fandící a shánějí nám věci na naše budoucí vandry. Nesmím zapomenout na plavby po hladině přehrady protože to už samo od sebe bylo dobrodružství, jelikož voda byla doslova červeno-hnědá neb v nedalekém městě Hostinném byla celulózka, kal sveden do Labe byl a v přehradě se usazoval. Na vodní hladině plavalo bahno které metan zdvíhal ze dna a někdy vyplaval koláč který měl i 4×5 metrů (v zimě jsme chodily po ledě, našli bublinu těch bylo požehnaně,udělali díru zapálily a vyšlehl krásný modrý plamen). Díky této špinavé vodě k Labi nikdo nechodil, voda byla mrtvá ,ryby byli jen v potoce a my měli božský klid od lidí úmyslů nekalých, což trvalo 25 dlouhých let, pak konečně bolševik zavřel celulózku, příroda si pomohla, vodu vyčistila a ryby opět plavou tam. Při vandrech na osadu „ Gredo“ se k nám přidal Jan Exner z obce Bílé Poličany která je 12km. od naší osady a jezdí za námi na vozidle značky moped, který když má dost benzinu rádi honíme. Popíšu ve zkratce život na naší osadě, šmírujeme po okolí, chytáme v potoce ryby, chodíme na houby aby bylo co k obědu, hrajeme hryzálka, roztahovanou, plavíme se po přehradě, pálíme táboráky,učíme se písničky, nebo prostě jen tak lenošíme, chystáme budoucí vandry a až věci trampské seženeme vyrazíme na vandr a nebudem si připadat jak gringhorni. Hryzálek : nůž se postaví špičkou na koleno pustí se a musí se zabodnout,když se nezabodne pokračuje další ,když ano pokračuje dál, pak druhé koleno, lokty, brada, nos, čelo, hlava, to se opakuje dokud se nůž z každé pozice nezapíchne, poslední musí vyhryzat ze země kolíčky 1.5 cm dlouhé, které jednou ranou zarazí do země hráč který hrál. Roztahovaná : dva hráči, hází se nožem střídavě každý jednou, každý hod 20cm od nohy protihráče, po zabodnutí nože do země protihráč dá nohu na místo vbodnutí, kdo dříve roztáhne protihráče tak že už dál nemůže je vítěz. Pod nůž střenky se musí vejít dva prsty aby byl hod platný, to platí i pro hryzálka. …“tak volám vandru velké ahóóój“…

Trampská éra

Když vše sehnáno máme razíme opět do trampské meky „Nebák“. Tady poznáváme už trampy z naší první i druhé výpravy, tak ahóóój zalomíme palec a už nepřipadáme si jako gringhorni ale jako staří mořští vlci větrem ošlehaní učíme se trampské písničky, hymnu trampů Vlajka, Rikartado, Sosna, Masaryk, atd. oni zas od nás písničky námořnické, tak se náš repertoár rozrostl a u našich táboráků bude znít více písniček. V neděli jsme s kamarády ze „Stříbrné lišky“ vyrazily na srub „Eltoro“, osada tato pochází z doby 1931, pardi tam nás uvítali šedesátiletí, kteří mají tam věnování i od známého trampa a psavce Boba Hurikána i vyprávějí co dříve se dělo, kdy my ještě v tátově pytlíku byly. Na „Nebáku“ pak poznáváme další kamarády, dostáváme tipy na jiná místa kam jezdí se trampovat, pak už jen velké Ahóóój, razíme směr Malechovice a zas někdy na „Nebáku“ !!! Když jde se z „Nebáku“ na vlak tak musí se jít buď do Brodku 7 km., Mladějova 4.5 km., nebo Malechovic 2,5 km. jede se do Libuně kde je vlaková křižovatka směr Stará Paka, Jičín, Mladá Boleslav, Turnov. Dohodli jsme s osadou„Stříbrná liška“ že pojede se poslední víkend měsíce„zrní“do Teplických skal na „Bižik,“ pak sedáme na vlak směr Stará Paka oni Jičín, a z oken vlaku zní ahóóój. Příští víkend se plavíme na „Gredo“ stavíme se na dvě pivka „u Červinků“ a když nastal čas zapálit oheň, dorazily jsme na osadu kde už čeká nás Honza Exner, který přezdívku dostal „Houligi“ a který už oheň připravil. Ráno jde se na houby aby co k obědu bylo a po poobědové chvilce klidu balíme, nalodíme na „Barču“ moped i plavime se do knajpy „ u Červinků“ na pár drtánků, pak Houligi hup na moped, my na loď a hajdy do„paďourova“. Až nastane ten správný čas, napíšu jak kdo ke své přezdívce přišel ! Zatím přišel víkend kdy jede se na „Bižik“, v Jaroměři na nádraží už čeká parta ze „Stříbrné lišky“, pokračujeme směr Náchod zde tolik je trampské chátry že zaplníme celý vlak směr Teplice n/Metují. Ve vlaku i po cestě na „Bižik“ poznáváme kamarády z osad „Kemp“, „Tulák“, „Splav“, „Ontario“ kteří stejným směrem jdou a parta tato čítá třicet lidiček a tak je sakra veselo. Na „Bižiku nachází se malé jezírko, tam táboří asi dvacet trampů z osad „Hurikán“ „Portoriko“ „Silver Moon“ „Ohio“ „Uragán“, po velkém ahóóój zalomíme palec a zasedáme k ohni kde zpívají se písničky nám známé i neznámé veselo skoro do rána je a vypadá to jako bychom se na slezině této dohodli, no prostě velká paráda. Ráno jde se do skal, po obědě klábosíme s novými kamarády, dozvídáme se o notesu zvaný „cancák“ kam malují se domovenky a píší vzkazy, dostali jsme i pár placek (dřevěné malované placky, první věnoval nám Kornel z Hadí skály) Pak jezdí se na osadu, do jejího okolí a poznáváme trampské clajmy jiných nám známých osad kam na sleziny jezdíme a kde nové kamarády poznáváme. …“Na trampu v roce 1961 sejdeme se s kamarády zase“…

Příchody a první velký vandr

Konečně je tady jaro 1961 druhý víkend měsíce„vran“ a my vyrážíme na osadu kam Houligi přivedl dva kamarády Josef Jarolímek „Kaštelán“ a Arnošt Holub „Ája“ kteří chtějí jezdit a sdílet s námi veškeré chvíle pohody i nepohody na naší osadě. Tak zasedla rada starších, Fous, Budul, Dyt, a rozhodnuto bylo, že do osady po řádném zápisném do osady přijmuti budou, což bude další víkend měsíce „vran“. Na víkendu tomto, po řádném zapití nových členů naší osady, jsme dohodli že druhý víkend měsíce „trávy“ pojede se na Nebák kde zahájíme letošní trampskou sezonu. Když dorazily jsme na Nebák bylo tam už mnoho trampské chásky, s některými se už známe z loňska, je tam i mnoho nových tvář í a tak je veselo. Ráno špacírujeme na hrad Trosky pak přes Vidlák a Věžák zpátky na Nebák, pak už jen Ahóój a jede se domů do paďourova. Další víkendy chodíme nebo se plavíme na osadu, poznáváme její okolí, mapujeme kde je co blíž, hrají se různé hry jako ( hryzálek, roztahovaná, na šerifa, hod sekerou a nožem, atd.). Některé víkendy jedeme vlakem na Mostek i stane se že uvázneme na Mostku, kde internát i děvčat přehršel je, ti jsou k nám vstřícní neb tramp je pro ně exotický tvor i hajáme na intru nebo v nedalekém lese protož dál to nejde, hi hi hi. Druhý víkend měsíce „růží“ jedeme na slezinu do Náchoda kam jsme dostali zvadlo od kamarádů z T.O.KEMP. Je tady asi čtyřicet trampů, velké ahóóój zalomíme palec a pak už se jen zpívá, vypravuje a veselo je až do nedělního odpoledne kdy sedáme na vlak a šupky dupky do paďourova kde u bodrého hospodského Vrány pár žejdlíků dáváme. Chystáme velký vandr (až nám dá bolševik volno), jede se na motorkách směr – Seč, Orlík, Úhlava. Motorový vandr byl bezva : pár střípků : vsadil jsem se z Budulem o deset piv že nechytí do ruky rybu v řece Úhlavě, chytil někde u břehu centimetrové rybičky takže jsem v hospodě v Šestajovicích zacáloval deset žejdlíků. Z Šestajovic jdeme pěšky do Plzně, na zpáteční cestě nás přepadla průtrž mračen a tak nás bodrý Šestajovický krčmář usušil v šenku. Na Orlíku u Podolského mostu v kiosku slavíme Budulovi narozky, je velké ju-cha-chá a pak už jen spokojeně pod mostem chrníme. Po velkém vandru do osady přišel Mirek Vopršálek „Mokas“ který na vandru s námi byl a jezdí se na Nebák, Bižik a rozšířily jsme oblast našeho trampování o Broumovské stěny, Ostaš, Hvězdu , Teplické skály, Malou skálu, Kozákov, Drábské světničky, Navarov a poznali jsme další kamarády z Mělníka, Mladé Boleslavi a zMiletína osadu „T. O.Sova“ která tohoto roku založena byla a k nám kilometrově je nejblíže. Tak uběhlo léto a když podzim nastal jezdíme na osadu a poslední víkend měsíce „lovu“ děláme poslední oheň, plavíme se na „barče“aby vandr tento zakončen byl ve známé hospůdce „u Červinků“ a my bodré paní hospodské její oblíbenou Hájku háječku zakokrhali a několik džbánků piva si od pivních hostů vyzpívali… „osado stará zas za pár měsíců obejmeš nás….“

Loučení těžká je věc…

Uběhla zima, přikvačilo jaro, opět začínáme vandr už tradičně na Nebáku s tím že z vlaku místo v Malechovicích vystupujeme v Mladějově a na vlak se jde v neděli do Borku. Po víkendech trávených na osadě jdeme do Chroustova (10km) kde kamarádi z osady „ Sova“ srub mají a který koupili od jakého si poustevníka za tři tisíce korun což není malý obnos. Letošní rok také bude velké loučení s Budulem a Dytem protože byly povoláni na dvouletý zelený vandr ale to až po našem velkém vandru.Na velký vandr se jede poslední víkend měsíce hromu a vyjednáno bylo se členy ČSM že se s nimi svezeme do Strážnice kam oni jedou na folkrovní slavnosti a na podlaze autobusu my seděti budeme což nám nevadí (hlavně jedem zadara). Ve Strážnici se opíjíme tři dny, pak pádíme na Slovensko do města Senica kde tráví vandr v zeleném kamarád „Wable“.Po návštěvě kasáren kde koukali na nás jak na narušitele se smiloval nad Wablem nějaký kapitán neb on zaracha měl a pustil ho na tři hoďky na vycházku, kde jsme pár žejdlíků vypili něco málo pokecali,a pak stopem na Vranov jedeme. Na Vranově bylo parádně od koupání až po hospůdku kterou jsme objevily až poslední tři dny (cancák 4.8.62 tato parta zde denně vypila 77 piv, možné ověření na stránkách hi hi hi). Pak sedáme opáleni sluncem a ošlehaní větrem na ocelového oře i pádíme směrem domov mezi známé nám paďoury. Nastalo loučení s Budulem a Dytem ale ještě před tím jsme přibalily do osady dva kluky Josef Sedláček „Jožin“ a Jan Antoš „Plukas“ kteří jednoho dne stanovali na plácku u Bůžků a my seznámily se s nimi. Loučení bylo veliké a zakončeno v hospodě „u Šmídů“, pak už jen na osadu jezdíme a první víkend měsíce „padajícího listí“ (to už Dyťák druhý měsíc a Budul týden jsou na zeleném vandru) zapálen poslední letošní oheň. V zimě přišel do osady kamarád který na zábavy s námi jezdil Emil Ponikelský „Ranař“, to už přestal jezdit „Ája“ ale s jarem 1963 počínaje jdou do zeleného postupně (v jakém pořadí nevím), Houligi, Plukas, Jožin, Mokas, a když podzim nastal jsme na osadě jen tři, já-Fous, Kaštelán, Ranař (co naděláš komanč je komanč a nezmůžeš nic). Stále jezdíme na Broumovky, Ostaš, Bižik, Český ráj, Adržbach, Nebák , na velký vandr se nikam nejede neb každou chvíli loučení nastává a na osadě je nás stále míň a míň. Poslední oheň letošního roku je v měsíci „lovu“ sedíme u ohně jen tři klábosíme o vandrech které se povedly i nepovedly a držíme klukům v zeleným zalomený palec. Jen jsem zvědav jestli budu příští podzim sedět u ohně sám neb do zeleného jde Kaštelán a Ranař i vzývat budu velkého Manitůa aby sílu dal mě a já kamarády kteří ze zeleného vandru přijdou, přivítal na naší osadě a zařvat mohl velké AHÓÓÓJ. …“přijď kamaráde, přijď z vojny zas, do osady mezi nás…“

Tragedie a rozchody

Přivandroval rok 1964 jaro měsíc „vran“ na osadu přišli tři noví kamarádi Jaroslav Krank „Hrabě“ Oskar Rousek a Ivan Krsek „Dvanáctka“. Vyrobily jsme nové domovenky a vandry začínáme tradičně na „ Nebáku“ jezdíme na „Bižik“ „ Ostaš“ Broumovky, na slezině Red Vestu 4.4. jsme s osadou T.O.Stříbrná liška z Hr. Králové a T.O.Kemp z Náchoda, dohodli slezinu u nás na osadě Gredo a to 25. – 26.4 V týdnu před slezinou jezdíme na osadu dělat dřevo a přišel den naší sleziny, která dopadla tragicky neb v noci 26.4 utonuli naši dva kamarádi. (o této slezině napíšu kapitolu zvlášť, neb jsem účastník který byl u všeho dění před i po slezině, abych zamezil různým lžím a báchorkám šířených úmyslně mastňáky ). Po této slezině jezdíme na Gredo a za pomoci kamarádů z Hradce , Náchoda ale i kamarádů z jiných osad stavíme dvě mohyly. Mezi tím vším jezdíme na potlachy, sleziny i jen tak na vandr jak nás napadne. Když nastal měsíc „hromu „a „zrní“ jezdíme střídavě na osadu Gredo, Pastviny (přehrada), Špinku (velký rybník), neb mnoho „kovbojíčků“ jezdí (lidé kteří jezdí jen v létě pod stan a trampové si říkají ) a my vyrazíme na tramp až v měsíci lovu kdy mastnota i kovbojíčkové zalezlý doma budou neb zima jim pod stanem bude. S koncem měsícem „zrní“ a „lovu“ se vrátily ze zeleného vandru kamarádi „Dyťák“ a „Budul“ po vandru v zeleném „Wable“ holku si našel, oženil se a na tramp zanevřel. V roce 1965 – 66 Oskar postavil na Rábiši chatu která název nese „Zlámaný šroubek“ on i „Dvanáctka“ tam už jen jezdí a my tam jezdíme na kovbojské hry které tam pořádají. Plukas si z vojny přivedl ženu Marii „Máša“ a trhnul se, „ Jožin“ se odstěhoval do Nejdku u Kar. Var, tak nás pár ubilo. Na osadu se po vojně vrátily kamarádi, „ Houligi“, „Ranař“, „Kaštelán“, „Mokas“, tak nás je se mnou „Budulem“, „Dytem“, „Hrabětem“ osm kusů. Nesmím zapomenout na kamaráda „Bráchu“ a hlavně na velkého kamaráda samotáře „Vimhu“ s kterým jsem já i „Hrabě“ hodně krásných vandrů zažil. Po návratu kamarádů z vojny jezdíme opět na známé trampské ráje „ Nebák“, „Bižik“, „Český ráj“, „Ostaš“ „Broumovské stěny“, „Bagounov“„ Adržbach“, „Teplické skály“, na velké vandry, „Jeseníky“, „Orlické hory“, „Šumavu“, „Jižní Čechy“, „Vihorlat“, sjíždíme řeky „Oravu“ a „Lužnici“. Pak přišli 70 léta založily jsme rodiny jezdíme na vandry a osadu málo, pravidelně v měsíci „trávy“ na smutečku a v měsíci „lovu“ na slezinu T. O. Sova a udržujeme jakž – takž chod osady.

A léta jdou …

Přišel rok 1987, a já se dal do kupy s kamarády z osady „Sova“ Karlem „Dědkem“ Erbenem a Zdeňkem „Brutem“ Brůnou, a začali zas jezdit jak za mlada. Jezdíme opět do Českého ráje, Teplických a Broumovských skal. Na hradě Potštejn jsme poznali kamaráda Jirku „Pipase“ Sládka a Jardu Cindra z Doudleb n/Or., a tak jezdíme i na Žampach, Orlici a Pastviny. Nastal rok 1992. Na slezinu, která připadla přesně na den jako slezina z let 1964, 25-26.4. přišlo nečekaně čtyřicet tři trampů, což jsme nikdo nečekal, neb jsme žádná zvadla neposílaly. Po sametové revoluci hodně trampů nosí perkusáky (kolty), jak na Divokým západě, neb je to konečně povoleno a bolševik nic nezmůže protože je konečně ze hry. Musím se podělit o příhodu s perkusákem která se tam odehrála. Hradecký Reďák si hrál na kovboje, rychle tasil kolt, vystřelil a prostřelil si týden nový spacák. Když se podíval jak mu ze spacáku leze vatelín, začal ukrutně láteřit a skákat vzteky, v krámě že s ním vydupaly, že jim dá do držky, no prostě řádil jako čert a my se mohly potrhat smíchy, neb mu prodaly obyčejný spacák, za cenu spacáku z dutého vlákna, a kterým se před tím chlubil neb ho moc lidiček v té době nemělo. Oheň se nám ovšem vydařil báječně, a tak se snad zase za rok sejdem, v plný kráse.Tak se doplazil rok 2004, což je 40 let od tragedie na naší osadě. Já s kamarádem „Brutem“ a „Jettym“, který byl přijat do osady léta páně 1995 ve věku 28 let, neb mladá krev nám je třeba, a připravujeme smuteční slezinu, která připadne na 24.4. 2004. Na slezinu tuto dorazilo 92 trampů, což nás překvapilo, neboť mnoho (starých) trampů, už je na věčném vandru a mladých moc nejezdí. Po této slezině jsm e jako osada znovu ožily, a jezdíme opět na „Gredo“ i „Sovu“ v plné síle : Fous, Budul, Dyt, Houligi, Kaštelán, Ranař, Plukas a dobrá duše naší osady „Máša“, která mě pomáhá dávat do kupy, různé sleziny a vandry. V roce 2008 odešel za kamarády „Oskarem“ , „Dvanáctkou“, „Hrabětem“ a „Mokasem“ na věčný vandr, kamarád „BUDUL“, který byl náš hlavní kytarista, a taky hráč na mandolínu, ve skupině „Wostruha“. Přikvačil rok 2010 a Fous s Kaštelánem budují na „Souraťáku“ asi 100m od staré osady, méně přístupný klaim, neboť na starou osadu, jezdí rybáři i s auty, a banda tato nepořádná, dělá na osadě bordel, a my n echceme aby to na trampech bylo !!! Roku tohoto se do věčných lovišť, pouhých 50ti jar, odebral můj velký kamarád „Brut“ z osady „Sova“ se kterým jsem mnoho nádherných vandrů na moje stará kolena prožil. V roce 2011 byl do osady přijat kamarád, Roman „Dědek“ Řežábek, neb mladík to je a nová krev pro naší osadu je potřebná. Já pak jezdím na nový klaim, od měsíce „trávy“ kde přespávám dvakrát v týdnu, neb v penzi jsem, stan s podsadou tam mám, a s „Mášou“ a „Ranařem“ sleziny a různé blbostičky tam pořádáme. Toto vše vcancal šerif osady „Gredo“léta páně 2011 a když „velký Manitů“ mě přízniv bude oslavím tam roku 2012 svých 70 jar. Proto kamarádi, suchou stopu, podejte ruku, zalomte palec a velké AHÓÓÓJ zařvěte, šerif T.O. Gredo Fous…

Tragedie na slezině T. O. Gredo 1964

Píše se rok 1964 druhý týden měsíce „trávy“, já sháním povolení od náčelníka četníků v Bílé Třemešné a Místního národního výboru v Mostku na slezinu kterou pořádáme 25 -26. 4. Povolení jsem dostal po ujištění, že nebudou se tam dít žádné proti-komunistické akce a tak je vše připraveno. Mezi tím tvoří Oskar, „Hrabě“ a „Dvanáctka“ zvadla, vypisují trasu kde budou spojky a rozesílají vše poštou. Dne 25.4. v 19.00 h jsem zahájil a pozdravil kamarády kterých kol 60 bylo, zapálen byl oheň, vše probíhalo bezva až do doby kdy přišly četníci. Já je slušně uvítal náčelník nadporučík p.Valášek si mě vzal stranou a vyptával se jak vše probíhá, po ujištění že je vše v pořádku byl spokojen. Mezi tím aktivní blbci policajt str. J.Benák a pomocník VB Z.Fejk začali vyžadovat občanky což se kamarádům moc nelíbilo, náčelník p.Valášek rezolutně to zatrhnul a odpochodovali. To se stalo asi o půl dvanácté nálada trochu poklesla, kamarádi z T.O.Sova a pár kluků odchází na Chroustov, někdo jde do hajan, něco se přeplavuje přes vodu neb s hospodskou p. Červink ovou bylo dohodnuto že může se spát v hospodě na sále. Na Nemojovské straně má „Hrabě“ motorku tam dělá kyvadlovou dopravu k hospodě kde je čeká Oskar který se přeplavil s prvními lidmi přespat do šenku. Při poslední plavbě kolem jedné hodiny se loď převrhla a bylo slyšet volání o pomoc. Po chvílích zmatků jsme začali svítily baterkami „Hrabě“ z druhé strany motorkou na vodu, kamarád J.Kropík „Jef“ shodil z ramen mantl skočil do vody a plaval na pomoc ale marně, (chyběly mu snad dvě tři tempa). Pak vše utichlo, „Hrabě“ jel zjistit do hospody kdo tam nocuje, my sušíme u ohně mokré kamarády a když „Hrabě“ dojel zpátky zjištěno bylo že chybí kamarádka Květa Volfová „Kitty“ z T.O.Kemp která utonula. Do rána už nespíme, ráno nacházíme zabalenou usárnu a z hrůzou zjišťujeme že patří kamarádovi z T.O. Stříbrná liška „Alkadymu“ který také utonul což byla pro nás další rána. Pak se balí, kamarádi jdou na vlak, já jedu vše oznámit četníkům, ti volají potápěče, ti nikoho nenašli. Týden po slezině jezdím denně po práci na Gredo kam jezdí i bratr „Alkadyho“ kamarád Aleš a vyhlížíme zda někdo z nich nevyplaval. Je neděle 17.5 a vodáci kteří Labe sjíždějí, nacházejí po 21 dnech na Nemojovské straně asi 50 metrů od místa převržení, utonulou „Kitty“ Květu Volfovou. 21.5. odpoledne jsem přijel z práce a krátce nato přijel za mnou kamarád Aleš , že byl na Gredu a „Alkady“ František Hozavyplaval. Jedu to oznámit na policii ti volají hráznému a já jedu s Alešem na Gredo. Když tam hrázn ý na lodi s četníkem dorazili, přitáhli „Alkadyho“ ke břehu neb on uprostřed vody kde loď se převrhla vyplaval. Aleš jede na policii sepsat protokol že bratra poznal, já držím „Alkadyho“ nekonečné dvě hodiny za kapuci aby se znovu nepotopil, (hrázný mezitím odjel) a čekám na příjezd pohřebáků aby si ho převzaly. Později pitvou bylo zjištěno že „Kitty“ utonula a „Alkadyho“ ranila mrtvice neb slabé srdíčko měl a studenou vodu neuneslo. Po této tragedii každý druhý týden ve čtvrtek máme ve Dvoře Králové n/l v šenku „u Plichtů“ nebo „u Tinců“ sraz, kam jezdí i kamarádi z Hradce Králové a Náchoda, kde řeší se věci které s touto tragédií nastaly a některé později popíšu. …“až smutek naše srdce opustí, zas nastane v srdci našich mír…“

doslov…

Na první slezině u „Plichtů“bylo dohodnuto že smuteční slezina bude se konat nejbližší den k 26.4. Na dalším srazu dohodnuto bylo že necháme udělat pamětní desku velikosti 55 x 35 cm, foto se jmény Květa Volfová, František Hoza, a text – jednou se sejdeme u věčného táborového ohně… a najít kde desku nám udělají (což problém byl dost velký). Já pak v měsíci „růží“ jedu s „Jeffem“ z osady „Stříbrná liška“ do Hořic v Podkr. do kamenické školy nechat desku udělat která 1450 kč bude stát. Problém byl jak sehnat peníze, kdosi přišel na nápad že pošleme dopis na známé osady o finanční pomoc, od kamarádů z osad známých i neznámých ( z Náchoda, Hr.Králové, Havířova, Mělníka, Brna, Ml.Boleslavi, Prahy, Č. Bubějovic, Jičína, Teplice n/M, Úpice, Police n/M, atd ) jsme nakonec vybrali 1250 kč . O víkendech v měsících „saz enic a růží“ chodíme na osadu stavět mohyly a půl- kubýkový kámen jsme přivalili kde deska bude a kam kamarádi z různých osad nám chodí pomoci. Já pak chodím jak náladu mám tesat dlab pro desku a když nastal měsíc „padajícího listí“ zabetonoval jsem desku neb hotova byla až koncem měsíce“ lovu“. Přišel podzim z osad přišlo pár dopisů co s penězi se stalo, kdy slezina bude a mezi trampy začaly se trousit řeči že peníze jsme ( prochlastali nebo si nechali) a řeči tyto museli jsme někdy vyvracet i na vandru. Tak jsme rozhodly že smuteční slezina se uspořádá ještě letošní rok a to 5.12.1964. kde deska bude odhalena, s tím že v dubnu roku příštího i roky následující budou smuteční sleziny ke dni 26.4 nejbližší. Pak vyrábíme zvadla, osadám které peníze poslali a adresy na ně máme je zasíláme. Na slezinu přijelo kolem 80 kamarádů z celých Čech a Moravy což na to že je zima měsíc „dlouhých nocí“ účast parádní a kde jsme říci mohli co vše se kol toho dělo za což dostalo se nám od kamarádů velkého UMÍÍÍ. To je celá pravda aby nebyly dohady o tom jak se říkalo, (že byly vožralí, že se poprali, že byla shnilá loď) a jiné nesmysly které bolševik a různí mastňáci nám nepřející, rádi podporovali a sami vymýšleli.

Ještě se zmíním o četnících, kteří nám slezinu mírně narušily.

 Náčelník četnické stanice nadporučík V. Valášek, zemřel ve věku 86 let, před obědem si vzal noviny sedl do křesla a už se neprobudil, krásná smrt že? Když už v penzi byl a my si spolu potykali, několikrát mi říkal že fandil nám a někdy i záviděl a já tomu věřím neb ochranou ruku nad námi držel. StrážmistrJ. Benák, zemřel dost bolestivě na rakovinu ve věku 57 let a tak si penzi moc neužil, ten měl na nás averzi což bylo oboustranné, jak jsme ho viděli v knajpě tak jsme ho provokovali písničkami typu : je na západ cesta dlouhá, anglická sobota, Masaryk,atd. díky náčelníkovi na nás nemohl jinak by to s námi asi dobře nedopadlo. Pomocník VB Z. Fejk, ve věku 58 let ho ranila mrtvice, na půl těla ochrnul a o berlích chodí , to je vše a už mě nic nenapadá.

 tak nevím, je Bůh spravedlivý nebo ne??? …to nechám na vás.

Novej claim je prokletej.

Píše se rok 2010 měsíce „vran“, já-Fous“ a „Kaštelán“ začínáme budovat sedmdesát metrů od soutoku Labe a Souratského (borecký) potoka, na jeho břehu nový claim, neb na starý který se nacházel na špici, jezdí rybáři, kteří tam bordel nechávají a my nechceme, aby to na trampech bylo. Když my začaly vysekávat křoviny, a hrabat staré listí, koukala banda rybářská, nepořádná, jako na blázny, a že prej co tam blbnem. My na to, že když se nám nasrali na flek tak si budujem novej. Načeš odtáhli s dlouhým nosem a myslely si něco o bláznech. Když přišli kamarádi „Dyt“, „Ranař“ „Houligi“ „Máša“ a „Plukas“ šlo nám to pěkně od ruky a 24. 4 měsíc „trávy“ sedíme u našeho prvního ohně na novém claimu ! Který je současně smutečkou. Tam jme dohodli, že postavíme sobě přístřešek, aby v době nepohody dobře nám bylo. Když bylo vše hotovo, rybáři koukali jak smrdutý šakali a dnes jsou rádi že se mají kde schovat před nepřízní počasí ( podmínka zachování pořádku).Tak se nám vše zdařilo , a my můžeme se oddávat pohodě a klídku, neb nikdo nás tam neruší, a my snad hodně zážitků a ohňů zažijeme tam !!!

Je neděle 2. 6. měsíc „růží“ Labe se rozvodnilo, z našeho claimu nebylo vidět nic, všude samá voda hi hi hi … Když voda opadla a může se už bez toho abychom se bořily po kolena v bahně, podívat co voda nám za škodu napáchala. Plachta nad přístřeškem je celá, stany poničené, a dřevo? to si odplavalo kamsi k hrázi. Tak jsme zasedli v knajpě „u Šmídů“ v sestavě „Fous“ „Ranař“ „Máša“ „Plukas“ „Dyt“ k poradě co dál dít se bude s naším claimem . „Dyt“ s „Plukasem“ řekli se na to vysrat, že to za tu dřinu nestojí, „Máša“ s „Ranařem“ byly pro obnovu, já se nemohl rozhodnout, ale když sem si vzpomněl jakej tam byl klídek ,bylo hotovo, opravíme náš claim !!! Makáme jako ďasi, omýváme, plachtu, stůl, lavice (dvě odplavali, neznámo kam hi hi hi) opravujeme stany, přístřešek, skříň, doneslo se nové nádobí, ještě udělat nové sezení u ohniště, po dvou měsících tvrdý rachoty, zas nastal čas, buřtění, a my budeme opět sedávat u ohňů přátelství a kamarádství.

Claim po opravě se změnil, malovaná plachta na stanu se potrhala, (zůstala jen půlka), tak visí pod přístřeškem a dělá parádu, Kamarád Oskar nám věnoval kanoe a stan (který zabral Ranař, a vybavil ho, aby jemu vyhovoval). Kdosi nám věnoval skříňku, která se zničeho nic pod přístřeškem objevila (díky) tak bude nádobí kam dávat. Příští rok 2014 to bude 50t jar od tragedie na osadě „Gredo“ a my můžeme přivítat kamarády, na novém claimu. To zas bude na osadě klídek, už se těším hi hi hi.

Povodeň 2.června měsíc „růží” 2013

Přišel rok 2014

Přišel rok 2014,  pořádáme 50-tou výroční smuteční slezinu, na uctění památky „Kitty“a „Alcadyho“. Odpoledne přišla krátká přeháňka (dešťová) a my kamarádům poskytnout mohli zázemí v našem přístřeší. Přišlo kol 200 kamarádů, pak bylo už jen veselo, a vše se završilo v šenku „u Šmídů“.

Píše se rok 2015

Píše se rok 2015 a  musíme zas opravovat claim, v měsíci „sazenic“ nám vítr poslal k zemi pár stromů, bohužel jeden spadl na „Kaštelánův“ stan, tak je co opravovat,hi hi hi, ale dík počasí,( je celkem zima), tak v něm nikdo nespal a k žádné tragedii nedošlo !!! Když jsme uklidily dřevo, přihnal se v měsíci „růží“ další vichr, a tentokrát spadly dvě větve v průměru 30cm rovnou na pěšinu se schody k našemu claimu, tak se musíme nejdřív prosekat tou džunglí. Po šlamastice této jsem pojmenoval místo ono „Prokletej claim“,snad s tím budou ostatní souhlasit, vono jim totiž nic jinýho nezbejvá, co na vlajce napsáno to platí… hi hi …  na stará kolena vcancal (stále ještě ) šerif  Fous…houg !! domluvil jsem!

A pak si jedno nedej – co nás nezabije, to nás posílí, každá osada si projde určitým obdobím vývoje,  tři období Gréda.

Je to prostě … Prokletej claim …