Na louce zelené, pasece lesní,
Žil tramp s vránou, co nebyla dnešní.
Tramp byl veselá kopa, vrána ta ho srala,
jak o jídle furt lkala.
O (T)trampovi a vráně / text © Jan Jetty
Na louce zelené, pasece lesní,
Žil tramp s vránou, co nebyla dnešní.
Tramp byl veselá kopa, vrána ta ho srala, (štvala)
jak o jídle furt lkala.
„Hej, vráno černá, co to krákáš?
Pojď si se mnou hrát, přestaň mě už srát!“ (štvát )
Ale vrána si jen zakrývala křídly hlavu,
„Trampe, já mám strach, že jsi blázen, a mám pravdu!“
Jednoho dne, za svítání, Tramp se rozhod, že jí stráví.
že vrána se změní v jídlo, a pánev v horké vřídlo.
„Dneska je den, dnes se něco stane,
Uvařím si kuře, to udělá mi dobře!“
Vrána se lekla, začala křičet,
„Trampe, ty jsi šílený, zůstaň rači v posteli!“
Ale tramp se smál, na tváři škodolibý úsměv hřál,
„Neboj se, vráno, já mám plán, co v pekáči, je znám!“
Vzal do ruky pušku, co měl na zdi,
„Dneska tě ulovím, to bude skvělé,
pak ty jsi půjdeš lehnou do postele!“
Vrána se vznesla, křídly máchala,
„Trampe, ty blázne, já to říkala!“
Ale tramp nečekal, zamířil a z hlavně plivl oheň,
A vrána v letu, už nemá se k světu.
„Bum! A je po tobě, teď už je klid,
Večeře to bude skvělá, máme co jíst!“
„Dneska máme kuře, ať se všichni snaží!,
ať nosí dřevo a černé kuře už se smaží“
Pak se sešli, na louce pod stromem,
A jedli kuře, mlaskali a ovšem možném tlachali.
Tak skončila balada, o trampovi a vráně,
Která se smála, až do poslední rány.
Nebude nám chybět to krákání vrány.
Ať už je to vtipné, nebo smutné,
Na večeři kuře, bude vždycky chutné!
Jen nepleťte si vránu s Unií,
A neměňte mundůry zelené za červenou košili.
Tak skončila balada po Trampovi a vráně,
tak snad to celé nedopadne,
jak na Pravčické bráně!!!