První letošní čundr, a buřtík…

Je 15. 2. 2017.- 6.30 hod. a já se probouzím do krásného, slunečního dne, a jak tak čučím při snídani z okna, napadlo mě že vyrazím na „Gredo“ . Oblékám prošívané kalhoty, svetr, zimní bundu, do batohu házím dva pivsony (krakonoš), buřty, chleba, placatku rumu a hurá na štezky, směr „Gredo“. Jiskrného sněhu je po kolena, a 9.32 jsem na půlce cesty, kde výletní lavička se nachází, a je čas na malou zastávku, usedám na mnou ometenou lavičku,(od sněhu), vyndávám placatku a dávám jeden hltánek rumíčku. Po zastávce této vyrážím na druhou část cesty, je 10.18 hod. když na osadu „Gredo“ dorazil jsem. Jsou zde stopy po jednom návštěvníku ze starší již doby, ometám sníh ze šerifova sedátka, připravuju oheň, dávám jednoho pivsona, a nezbytný hltánek rumu. Po proceduře této, opékám buřtíky, třetí hltánek rumíčku, a jdu ke křížům zapálit svíčku, kamarádům kteří zde tragicky v roce 1964 zahynuli. Pak jdu courat po ledě přehrady, navštěvuji altán,(pro turisty), kde dávám sobě další hltánek rumíčku, popíjím druhýho krákoru a už je pomalu čas vydat se na cestu zpáteční. Je 15.30 hod. a vyrážím směr Bílá Třemešná, kde domov můj se nachází. Na lavičce výletní dopíjím placatku, pomalu se šeří a je16.55 hod. když dorážím do hospůdky „u Šmídů“, tam dávám malýho prcka rumu, několik pivsonů, a pak, mažu domů. Tam sem doškobrtal za tmy, kolik bylo nevím (ale v telce šel film, jakej nevím) hi hi hi… Tak to je všechno o mým prvním letošním čundru, a buřtíku, kde byl jsem sice sám, ale bylo to móóóc príma, a už se těším na přespávání ve stanu na námi milované osadě „Gredo“

vcancal Fous, ahóóój, ( někde na vandru. )